Kyčelní implantáty nejsou zaměnitelné jako tabletky, tak proč ministerstvo předstírá opak?
Jak se liší kyčelní implantáty?
Americký esejista Ralph Waldo Emerson napsal o jednom hostu, že čím hlasitěji mluvil o své cti, tím rychleji jsme počítali lžíce. Ministerstvo zdravotnictví vede kampaň za novou úpravu zdravotnických prostředků v nemocnicích a maluje ji v barvách, za které by se onen host nemusel stydět. Tak počítejme.
Vezměme paní, která dostane novou kyčel. Nemocnice implantát vysoutěží ve veřejné zakázce. Pojišťovna pak neplatí za kus titanu a keramiky, ale za celý případ: „výměna kyčelního kloubu“ má svou cenu odvozenou ze skutečných nákladů vybraných nemocnic. Tomu se říká DRG a české nemocnice jsou tak placeny už léta. Když nemocnice nakoupí levněji, ušetří. Když dráž, rozdíl zaplatí ze svého. Přeplácet tedy nemá proč.

Ministerstvo navrhuje převzít model z léků. Kyčelní náhrady s podobným účelem se prohlásí za „zaměnitelné“, dostanou jednu společnou vykazovací hodnotu (číslo, které nemocnice hlásí pojišťovně) a Státní ústav pro kontrolu léčiv ji bude průběžně posouvat dolů. Podle čeho skupiny vzniknou, zatím nikdo neví. Určí to až úřad svým předpisem.
Molekula, nebo kloub?
U léků to dává smysl. Molekula je molekula a po vypršení patentu ji kdokoli vyrobí levněji. Kyčelní náhrada molekula není. Liší se tvarem, materiálem, ukotvením v kosti a hlavně tím, jak dlouho vydrží. Rozdíly ukazují registry kloubních náhrad, které sledují, kolik implantátů je po letech nutné vyměnit. A druhá operace je pro starší paní mnohem rizikovější než ta první. Ortoped proto vybírá podle věku, kostí a života pacienta. Generika zdravotnické prostředky neznají.
A jak se to společné číslo určí? Napoprvé jako průměr tří nejlevnějších výrobků ve skupině, později podle nejnižší ceny sjednané s pojišťovnou nebo podle cen v zahraničí.
Zahraniční cena je ovšem produktem cizího systému, ne údajem o tom, za kolik se výrobek skutečně prodává. A individuální dohoda umí, jak víme z léků, stlačit cenu celého segmentu.
Až se výrobky v zakázkách prodají pod tímto číslem, úřad je sníží znovu. Spirála má jediný směr. Není to nadsázka: důvodová zpráva počítá se „zkrácenou revizí“, kterou lze hodnotu jen snížit.
A když přijde lepší kyčel? Vykazovací hodnotu mu navýší nejvýš o 20 procent, a to jen pokud prokáže třeba o pětinu méně reoperací. Novinka, o které zatím chybí data, se v „ověřovacím režimu“ nehradí vůbec a výrobce ji dodá zdarma, nebo za cenu, kterou si s pojišťovnami sjedná.
Co to udělá
Podle propočtu CzechMed z veřejných dat by po prvním stanovení vykazovacích hodnot přišlo o plnou úhradu 40 až 50 procent výrobků. Dodavatel je pak musí prodávat pod cenou, nebo stáhnout. A to v situaci, kdy jsou hodnoty v dnešním číselníku často roky staré, zatímco kumulovaná inflace za roky 2020 až 2025 dosáhla 43 procent.
Dražší neznamená vždy lepší, levnější ale taky ne. Ortoped bude vybírat z prázdnějšího regálu. Jestli to byla dobrá volba, ukáže se až za deset let.
S umělými klouby pomáhají i roboti. Nadějí do budoucna by mohla být transplantace vlastní chrupavky
A úspory? Z pojišťoven zaznívalo tři až pět miliard ročně, odjinud stamiliony, poslední verze ministerstva mluví o 1,7 miliardy. Když lze vytáhnout jakékoli číslo, nevypovídá žádné z nich nic.
Na všechny nemocniční prostředky jde zhruba 20 miliard ročně z asi 650 miliard, které stojí celé zdravotnictví. DRG navíc peníze přerozděluje: co se ušetří na materiálu v ortopedii, rozpustí se v jiných oborech. Ve výdajích pojištění nebude vidět skoro nic.
A proč se dodavatelé ozývají až teď? Neozývají. U stolu, kde návrh vznikal, seděli dva roky a upozorňovali na totéž. Připomínky zůstaly bez odezvy.
Ministerstvo také slibuje, že skoncuje se zpětnými bonusy, které dodavatelé dávají nemocnicím. Jenže bonusy existují jen proto, že existuje číselník: nemocnice vykáže číselníkovou hodnotu a skutečnou slevu dostane bokem. Nový číselník je neodstraní, jen jim dá novou adresu.
Stát má říct proč i jak
Ústavní soud už v roce 2003 (Pl. ÚS 15/02) připomněl, že zákonodárce potřebuje objektivní a rozumné důvody a mezi cílem a prostředkem musí být přiměřený vztah.
Cvičíte hlavně o víkendu? Studie ukázala, že i tak můžete chránit klouby, páteř i kosti
Důvodová zpráva dnes navrhovaného vyčísluje na korunu, kolik regulace bude stát úřad, ale přínosy nechává „na implementaci“. Na hodnocení dopadů regulace si ministerstvo vyžádalo výjimku. Alternativu, kterou dodavatelé předložili, vůbec neposoudila. Nevíme tedy, jaký problém se řeší, o kolik se zmenší a proč by nestačily nástroje, které už máme. Regulace bez takové rozvahy je jako operace bez diagnózy.
Stát ale má říct nejen proč, ale i jak.
Ústavní soud opakovaně trvá na tom, že podstatná pravidla hrazené péče musí stanovit zákon, ne až úřad. Návrh přitom nechává na Státním ústavu pro kontrolu léčiv, kdy jsou dvě kyčle „stejné“. Zákon mu k tomu dává jen pružnou „míru vzájemné srovnatelnosti“. Jenže kdo rozhoduje o tom, co je stejné, rozhoduje i o ceně. Návrh se tak povznáší nad obojí: neříká proč a nechce říct jak.
Jde to i jinak
Potřebu zákonné úpravy nikdo nerozporuje, dodavatelé o ni léta sami volali. Číselníky pojišťoven pro zdravotnické prostředky na poukaz Ústavní soud zrušil už v roce 2017, nemocničním výrobkům zákonodárce úpravu dluží dodnes. Návrh CzechMed staví na tom, co funguje: zákonný registr výrobků u státu, skutečné náklady nemocnic jako základ úhrady, dočasný režim pro inovace (tak, jak letos systém DRG zvládl robotickou chirurgii) a kontrola zůstává pojišťovnám. Úspory by tak vznikaly tam, kde opravdu vznikají: v přesnějším ocenění případů. Ministerstvo ten návrh má na stole.
Proč tedy lékový model? Protože je „vnitřně konzistentní“: léky, zdravotnické prostředky na poukaz i ty nemocniční podle jednoho vzoru, hřbety ve Sbírce zákonů budou ladit barvou. Kdo má v ruce jen kladivo, vidí všude hřebíky. Následky ale neponese Sbírka, nýbrž pacienti a jejich lékaři.
Kolik lžic nám nakonec v příborníku zůstane, zatím nevíme. Můžeme je jen odhadovat. A ten odhad se nám nelíbí.
Autor: Miroslav Palát




Komentáře