Asociace CzechMed pořádala webinář na téma APLIKACE PRO ZDRAVÍ. Diskutovali jsme mimo jiné o tom, jak se inovativní zdravotnické prostředky, konkrétně pak jejich softwarové modifikace dostávají k pacientům a zdravotníkům. Jaká jsou očekávání zdravotní pojišťovny? Jaké objektivní překážky existují a brání rychlejší dostupnosti inovativní péče pacientům? Pozvání přijali Augustin Bernát (Country Manager ResMed ČR a SR), Jiří Horecký (prezident APSS ČR), Monika Hradecká (Public&Regulatory Affairs Manager Essity ČR a SR), Jakub Král (jednatel Porta Medica) a Jitka Vojtová (zdravotní ředitelka OZP). Cílem diskuse bylo mimo jiné pojmenovat otázky, které jsou v souvislosti se vstupem na trh a úhradou inovativních zdravotnických prostředků (konkrétně softwaru) ještě nevyjasněné. V podobných diskusích chceme dále pokračovat a hledat taková řešení, která uspokojí všechny zúčastněné strany.
Záznam webináře: ZDE.
NEJISTÁ CESTA INOVATIVNÍCH ZDRAVOTNICKÝCH PROSTŘEDKŮ K PACIENTŮM
Pojďme navázat na diskusi v oblasti inovativních zdravotnických prostředků, která proběhla na 3. ročníku summitu Technologie a inovace ve zdravotnictví. Problematice zařazování inovativních zdravotnických prostředků do úhrad se věnoval Jakub Král. Softwarové společnosti se v minulosti spíše snažily, aby jejich produkt neměl statut zdravotnického prostředku, protože měly obavu, že jim to přinese velké těžkosti z hlediska rychlosti uvedení na trh a obávaly se i finanční náročnosti celého procesu. Tento postup se jim nevyplatil, protože následně nemohly využít marketingová tvrzení, se kterými jejich produkt od počátku počítal. Velká část výrobců softwarových řešení vyhýbací taktiku opustila, proto se regulatorní část dostává do centra jejich pozornosti.
Je zajímavé, že na rozdíl od fyzického zdravotnického prostředku, se softwarové aplikace ve fázi prototypu setkávají s řádově větší ochotou klinických pracovníků k jejich vyzkoušení. Velice snadno se dostáváme do situace, kdy se realizuje řekněme “nepovolená klinická zkouška” a bez dodržení jasných procedur se testuje produkt, který má statut zdravotnického prostředku, přitom u něj nebyla plnohodnotně posouzena shoda a nemá CE.
“Třetím tématem, kterému jsme se na uplynulém Technologickém summitu věnovali, bylo nastavení úhradových mechanismů pro zdravotnické prostředky v podobě softwaru. Máme několik standardizovaných úhradových nástrojů, se kterými doposud pracujeme. Bavíme se o poukazových ZP (primárně ambulatní využití), výkonech (PMAT, ZUM). Jsem přesvědčený, že není úplně šťastné se pokoušet napasovat všechna softwarová řešení do jmenovaných nástrojů. Bez ohledu na vývoj definice telemedicíny v zákoně o zdravotních službách bychom se měli intenzivně věnovat diskusím s ministerstvem zdravotnictví a zdravotními pojišťovnami a hledat další nové nástroje jak financovat zdravotnické prostředky v podobě softwaru. Dovedu si představit více pilotních projektů a větší zapojení fondu prevence”, upřesnil Jakub Král (PortaMedica).
“Co se týče nastavení úhrad u softwarových řešení máme často pocit, že bušíme do zavřených vrat. Právníci argumentují, že takto to nejde, ale zároveň nenabízí alternativní řešení. Máme za sebou několik projektů a každý model byl jiný. Opravdu potřebujeme nové nástroje? Myslím si, že nesmíme sklouznout do situace, že něco nejde, proto je nutná nová legislativa. To by nás zbrzdilo. Myslím si, že bychom měli využít na maximum to, co dnes již můžeme, a zároveň se bavit o novém”, reagovala Jitka Vojtová (OZP).
OČEKÁVÁNÍ OD SOFTWAROVÝCH APLIKACÍ V OBLASTI SOCIÁLNÍ A ZDRAVOTNÍ PÉČE
Očekáváme obousměrné sdílení dat mezi poskytovateli zdravotních služeb – konkrétně nemocnic či ambulantních specialistů a poskytovateli pobytových sociálních služeb. Což se někde začíná dít jako příklady dobré praxe, ale není to nic, co by bylo zatím hromadné, plánované nebo koordinované. Vláda odeslala do sněmovny zákon ke schválení, který umožní sdílení zdravotnických dat a informací mezi zdravotnickým a sociálním personálem. Chystaná je interoperabilita v rámci EHDS, což bude znamenat, že do roku 2025 se pobytové sociální služby stanou poskytovateli zdravotní péče. Budou se na ně vztahovat stejné povinnosti jako na zdravotnická zařízení, proto důraz na sdílení dat. Druhou důležitou oblastí je pro nás otázka telemedicíny, kterou řešíme v segmentu dlouhodobé péče a v sociálních službách. "Chceme, aby telemedicína v pobytových sociálních službách nenahrazovala přítomnosti lékaře, který pravidelně dochází (praktický lékař 1-2x týdně, ambulantní specialista 1-2x měsíčně dle potřeby). Telemedicína by naopak měla zintenzivnit komunikaci středního zdravotnického personálu s klienty, zajistit indikativní měření hodnot, které dnes aplikace již umí a tyto funkce by se měly dále rozšiřovat. Poporujeme měření biodat a jejich automatické zasílání do systému, což je také jedna z věcí, která dnes již funguje. Taková řešní nejsou hrazena z veřejného zdravotního pojištění, ale v případě zájmu si je klienti v domácím prostředí hradí přímo,“ upřesnil očekávání Jiří Horecký (APSS).
Z pohledu zdravotní pojišťovny vidíme časté diskuse o nedostatku lékařů a personálu obecně, demografie nás dohání a budeme potřebovat 15 až 20 procent navýšených kapacit. Jeden ze způsobů, jak dosáhnout uvolnění kapacit, je formou využívání telemedicíny a aplikací ve všech fázích procesu léčby. Tím uvolníme ruce lékařům. Věc, která nás nemine ani u zdravotnických prostředků, je rozdělení kompetencí nelékařských pracovníků a v některých směrech i u nezdravotnických pracovníků (např. edukace, kde aplikace hrají významnou roli). "Očekáváme, že aplikace budou systém zracionálňovat a zlepšovat kvalitu péče. Bohužel jeden ze zásadních problémů je skutečnost, že pojišťovny musí bojovat o vyrovnanost svých rozpočtů. Plátce potřebuje výsledky a finanční neutralitu. Aplikace a digitální prostředky jsou vždy řešeny jako něco navíc. Do budoucna by software měl být součástí celého procesu a mělo by se jasně definovat zda zlepšuje kvalitu či kde pomáhá zefektivnění. S plátci se nic nesdílí. Nemůžeme dostávat data o konkrétním pojištěnci, ale mohli bychom dostávat agregovaná data za použití softwarových nástrojů, které by dokazovaly kvalitu diagnostického nebo léčebného procesu. Pak může následovat proces hledání úhrady, dokud nebudeme tak bohatí, abychom si to mohli dovolit všechno," doplnila Jitka Vojtová (OZP).
Pokud Vás zajímá celý průběh diskuse a zda se nám podařilo v závěru formulovat důležité otázky, na které je potřebné v budoucnu hledat odpovědi, podívejte se na záznam celého webináře ZDE.